Podpatky v knihách

     Než vynosíme věci z aut je tma. Tedy já než je vynosím. Manžel jako první a nezbytnou věc co musí udělat, je namontovat všude úsporné žárovky. To už jsem celá promočená a vzteklá. V chatě je všude bláto. Mezitím se válí hračky, tašky, věci, plačící děti. Do kotlíku, který je mi celý den trnem v oku, bych nejraději kopla. I když on chudák za nic nemůže. Jen všude překáží.      Vybavení jsme zdědili po předchozích majitelích.     „Přece je kvůli týdnu nebudeme měnit,“ vysvětluje mi manžel. Kuchyňská linka pamatuje první republiku, včetně nádobí. Ke sporáku chybí plynová bomba. Trouba nejde vůbec. Voda teče jen ledová a je nějaká divná. No vidím, že jsem přípravu značně podcenila. Celou chatou se táhne divný puch.      Další problém. Na čtyři lidi tři postele. Sedačka totiž vypadá jako kdyby se na ní válely (nebo ká..ly) kočky, opelichaná a samý flek. Kdyby se rozložila, nevím, co by se v ní našlo. Nebo možná...

     Tak je to tady. 31. srpen. Stěhujeme se na venkov. Naše dcera nastupuje zítra do první třídy.     Většinu lidí napadne: Není na stěhování trochu pozdě?!!! Není. Asi jeden z nejcharakterističtějších rysů naší rodiny je: všude pozdě, později, nejpozději ze všech. Takže to, že se ráno v neděli stěhujeme, mi nepřipadá nijak zvláštní. Ale jak se krátí den, začínám trošku „nervóznit“. Manžel pořád něco přehrabuje ve skladu a na dvoře se vrší hromada krámů.      „Proč teď potřebuje uklízet sklad?“ říkám si, protože mi pořád nedochází, že ten kotlík na guláš, rakety na tenis, spousta kabelů a další věci jsou to, co nutně potřebujeme v neděli v 17 hodin přestěhovat...      Abyste rozuměli. Věděli jsme, že se budeme stěhovat s dostatečným předstihem, ale otázka bydlení zůstávala pořád otevřená. Dům, ve kterém plánujeme bydlet a který přestavujeme, je ve fázi hrubé stavby. Rodiče a všechny z našeho okolí tato skutečnost ...

    Každé pondělí se těším do knihovny. Téměř jediného místního zdroje zábavy - tedy pro mě. Dnes jsem se  mírnila, jen dvě knihy, ale doma už jich mám asi dalších deset, takže mám co dělat:)       Ale 3. a 4. díl této Hammarbyjské série jsem tam prostě nemohla nechat, když už mám od minule půjčené první dva. Tak jsem zvědavá... Četli jste?

Vrah v š ech ob ě tí musel být n ě kdo, koho sousedé vídali ka ž dý den      Layton Burns junior kone č n ě  na š el vhodné místo, kde se m ůž e poprvé pomilovat se svou dívkou. Je to opu š t ě ná farma uprost ř ed kuku ř i č ného pole. Je tu hezky a ticho, jen tu n ě co velice páchne... Hoch se o puchu zmíní zástupci  š erifa a ten po prohlídce pozemku objeví n ě co stra š ného – v zásobníku na vodu je nacpáno t ě lo. Pak objeví dal š í a dal š í.      Ne ž  se p ř ípad dostane k Lucasi Davenportovi, najde policie patnáct mrtvol. A jako by to nesta č ilo, Lucas u č iní p ř i pátrání vlastní zneklid ň ující nálezy. Ob ě ti byly zabíjeny ka ž dý rok jedna. Jak to,  ž e je nikdo nepotrádal? Jisté je,  ž e vrah musel být místní. Mo ž ná to byl n ě kdo, koho sousedé vídali ka ž dý den.      P ř esto ž e od za č átku víme, kdo je vrah, kniha m ě  udr ž ovala neustále v nap ě tí a velice dob ř e ...

Autor: Jojo Moyesová     Louisa Clarková se po ztrátě svého zaměstnání v kavárně dostává jako asistentka a společnice k Willu Traynorovi. Will je kvadruplegik, plně odsouzen k pomoci druhých. Před nehodou žil velmi aktivním životem, a proto se nemůže vyrovnat se svým nynějším stavem. Louisa naproti tomu žije naprosto obyčejně. Jak se změní životy obou mladých lidí, kteří spolu stráví šest měsíců života?     Lou mi byla velmi sympatická svým smyslem pro humor i tím, jak byla obětavá vůči své rodině a jak se snažila zlepšit Willovi život. Chvílemi mi jí bylo až líto za to, jak se k ní Will chová. Ale chápu i Willa s jeho těžkým postižením.     Jelikož je již kniha velmi známá a slyšela jsem na ni samou chválu, čekala jsem že se trošku dřív rozjede jejich milostný vztah a bude v knize víc rozveden. Konec jsem tušila a přišel mi dobře napsaný, nebyl přeslazený a kýčovitý.     Čtení mě bavil...

     Když je na zasněžené silnici u lesa sražena patnáctiletá dívka, všichni jsou šokováni. Taková brutální zranění svědčí o velké krutosti pachatele. Viktoria je ale jen jednou z několika zmizelých dívek. Patrika Hedströma a jeho kolegy čeká spousta práce, ale nemohou se stále pohnout z místa.      Patrikova manželka Erika chce napsat knihu o ženě, která před lety zavraždila svého muže. Navštěvuje ji ve vězení, ale Laila je uzavřená a ještě nikomu neřekla, jak to tehdy všechno bylo. Bez její spolupráce Erika nemůže pokračovat, a proto se rozhodne pomoci manželovi s jeho případem. Je totiž velmi bystrá a již několikrát mu ve vyšetřování pomohla. Jak do sebe postupně zapadají kousky skládačky, otevírá se před námi příběh plný násilí, táhnoucí se napříč generacemi. Příběh několika životů  a také matek trpce snášejících svůj osud a chránících své děti.      V knize sledujeme osudy několika rodin ze současnosti, práci Patrika a jeho t...

   Právě čtete první článek na mém blogu, který sice není ještě úplně dokonalý, ale je známkou toho, že to se mnou ještě možná není tak úplně špatné a že věci jdou tím správným směrem, kterým mají jít. Takže vás tu vítám, přeji pěknou zábavu při čtení a doufám, že se sem ke mně budete často a rádi vracet.       Tento článek je o tom, jak jsem se dostala k nápadu založit si blog.  A příště už o naší cestě z města :)      Jednou jedinkrát ve svém životě jsem byla u kartářky. Kromě toho, že mě rozhodila na několik měsíců, jsem se dozvěděla i několik velmi zajímavých a řekla bych i pravdivých věcí o sobě a svých blízkých..      „Váš manžel je workoholik,“ vypálí na mě.      Jak to sakra ví??      „Workoholik a magor,“ dodává a zapaluje si cigaretu.      Byla jsem upozorněna, že u výkladu kouří... patří to jaksi k věci.      „No tak je toho ...