Lufťáci naopak

     Hurá! Je pátek a my se vracíme do civilizace. Vezeme kopu špinavého prádla. Rodiče nás vítají jak národní hrdiny z války. Jako kdybychom přijeli z džungle. Dívají se na nás soucitným pohledem. Babička dokonce potají zamáčkne slzu.

     Děti jsou rychle odebrány z naší nedostatečné péče.

    „Pojďte, vy chudáčci, u babičky je teplo a taky opravdové jídlo.“ Významný pohled mým směrem. Vysvětlovat, že děti mají obědy ve škole, je zbytečné. Jako rodiče jsme selhali. Děťátka jsou uložena k televizi a obložena jídlem. Taky se musí důkladně vykoupat. V teplé vodě, chlorované.

     Mě začíná prací maraton. Rychle vyprat tři pračky, vysušit a vyžehlit. A takhle každý týden. Taky musím dokoukat všechny seriály. Hovím si v sedačce, hraje televize a internet sviští závratnou rychlostí. Nemusím neustále běhat pro dřevo a hlídat, aby nevyhasly kamna. Všude je krásně teplo. Ano, uznávám, příznivci alternativního životního stylu jsou ze mě znechuceni. Ale mě je to jedno. Jsem šťastná.

      Večer jdu do kavárny s kamarádkami. Krásně po dlažbě. Celou cestu. Nebrodím se bahnem a mokrou trávou. Jdu po chodníku, to tam u nás taky moc nevedeme. Musíte chodit po krajnici a uskakovat před každým autem. Jak málo stačí k radosti. Mluvím taky s někým jiným než s manželem a dětmi.

     Jen se mi zdá, že pořád slyším vlak. A to máme nádraží na druhém konci města. Nejsem v tom sama. Dcera vystrčí hlavu z vany, kde se máčí už půl hodiny a vážně na mě pohlédne: „Nejede vlak?“

„Nejede zlato, to jen my už začínáme blbnout!“

     Ovšem o to horší je nedělní odpoledne, kdy se zase balíme na venkov. Sbalit všechno prádlo. Nákup. Věci do školy. Pět kanystrů s pitnou vodou. Jedeme v autě jak sardinky. Milion věcí, ale stejně vždycky něco zapomeneme. 

      Já v hluboké depresi. Vyjíždíme samozřejmě pozdě, ale ani nám to nevadí. Alespoň můžeme jít pak rovnou spát. Co taky jiného. Nejhorší je, když projíždíme vesnicemi a já vidím v oknech normální domovy. Nás čeká v našem Domě hrůzy jen vlhko a puch. Jo a taky několik malých obyvatel. Je přece podzim!