První školní den

   

     Slavnostní ráno, první školní den. V chatě vládne chaos a venku „chčije a chčije“. Zahrada je celá mokrá a venku tma. No tak takhle jsem si tedy první den školy nepředstavovala. 

     Hlavním problémem ale je, jak se dostat do školy a nemít kolem bot hroudu hlíny. No nic, jako správná matka se musím obětovat. Moje boty vzal čert. Budu holt stát až v druhé řadě při slavnostním zahájení, ale alespoň to dítě. Manžel tedy bere vystrojenou dceru  do náruče. Nese ji jako trofej a já si říkám, že nebyl dobrý nápad obléci jí bílé punčošky a taky boty. Já nesu aktovku. Však taky byla drahá. Syn musí jet po blátě. Doufám, že nespadne. Jeho velký den přijde až zítra, kdy se půjdeme představit do místní školky.

     Ve škole budíme značnou pozornost. Za námi se táhne stružka bláta. Paní učitelce se to nějak nezdá. Asi nevypadáme tak, jak si představovala a tak se pro jistotu ujišťuje: „A vy tam jako bydlíte kde?“

     A já jí odpovídám: „No v té chatě tam pod mostem.“ 

     Aby toho nebylo málo, naše dítě jako jediné nese asi metr velký kornout plný sladkostí. Samozřejmě všude překáží a navíc čelíme nesouhlasnému pohledu ostatních rodičů i dětí. Co to tu zavádíme za novoty?! Takže je kornout zase dceři odebrán. A se slovy: „Ukaž, dej to sem,“ se jej snažíme nenápadně schovat za zády, což jde dost těžko vzhledem k jeho velikosti a zářivému provedení.

     Příští týden si kupuji apartní fialové gumáky s průsvitným podpatkem. Sice mě trochu dřou, ale jsem cool a problém s blátem je vyřešen. Jen ten podpatek bohužel není vidět :)