Pozor vlak!!!

     Potřebuji ke článku na blogu fotku vlaku, protože píšu, že jede asi osmkrát za hodinu a tudíž by bylo dobré mít jej zdokumentován. Nemám sice moc času, ale co, vždyť jezdí každou chvíli. Vydávám se s fotoaparátem na místo činu k Domu hrůzy, pro jasnou ilustraci, jaké nebezpečí nám hrozilo, kdyby se vlak náhodou zřítil dolů.

     Tak chvilku postávám, kochám se krásou přírody, protože je vyjímečně slunečno a čekám na vlak. Vlak ale nikde. To je zajímavé, říkám si. Někdy se nám stane, doteď jsme nepřišli na to, čím to je, že vlak ruší televizi. Obvykle se to stane ve chvíli, kdy potřebujete něco důležitého vidět. Například Ordinaci v růžové zahradě nebo jiný životně důležitý pořad. Ale nevidíte. Protože jede vlak. Obrazovka se začne vlnit, naskočí čtverečky a zmizí zvuk. To mě chytá takový vztek, že bych vraždila. Už už se chystá, že bude něco zajímavého, odhalení nevěry ředitele Hejduka nebo se Kovář s Kateřinou konečně dají po letech dohromady. Ale ne. Jede vlak. Naskočí kostky a já jsem v háji.

     Hrozím směrem k vlaku, ale tomu je to srdečně jedno. On prostě nemůže jet, když je reklama, že! Nadávám na České dráhy. Vždyť jsou na pokraji bankrotu, tak jak to, že se jim tady vlaky prohánějí jeden za druhým. Snad nám v televizi lhali? A co ti lidi taky vůbec mají courat někam vlakem takhle v noci? Jsem fakt vytočená. Můj manžel se jenom směje. Něco si brblá o nervózních ženských. Ovšem do chvíle, než se začne dívat on a co? Kostky...

     „No ten vlak fakt teď jezdí nějak častěji!“

     „Tak vidíš,“ říkám vítězoslavně.

     Takže čekám už půl hodiny na vlak, který samozřejmě nikde. Jen tak z nudy tedy fotím zahradu. Keře, stromy, kytky. Už mám asi třicet fotek a vlak nikde. Abych ho nepropásla. Zaujmu pozici s fotoaparátem. Připadám si jako blbec. Už se mi zdá, že něco jede. Tak teď! Připravit! Aha, to je jenom náklaďák na silnici. Za chvíli druhý pokus. No, to už vypadá nadějně! Už vidím vlak! Tak rychle foť!! Cvaknu jednou, dvakrát... a co to!!! Došla baterka. Bylo by se čemu divit? Tak někdy příště!

P.S. Zatímco píšu tenhle článek, projely tudy čtyři vlaky!

P.P.S. Než jsem ho uložila další dva...