Co ta zahrada!
Tak letos v létě se tedy podpatky v hlíně moc neohřály. Courají po všech čertech jen ne na zahradě, a taky podle toho ta zahrada vypadá. Začátkem března na mě začal můj muž významně pomrkávat, že už je jako čas. Vytáhnout ze sklepa obří krabici, kterou tam skladujeme už dva roky, plnou semen a konečně zaset. Jenže já jsem byla právě zaměstnána tvorbou mého blogu a tudíž mě nějaká bedna plná semen nechávala chladnou. “Prosím tě, ještě je brzy!” odbyla jsem ho rázně a dál se věnovala problematice blogu, protože jsem nevěřila, že z toho chaosu okýnek a anglických popisků může vzniknou něco jako blog. Ke konci dubna jsem se uvolila vzít krabici konečně na milost a slavnostně u Ordinace v růžové zahradě začala třídit ty poklady, co do ní můj muž v naději, že ze mě udělá farmářskou ženušku za dva roky nashromáždil. ...